Do nitra Stránské skály

Uběhl měsíc a my se vydali znovu do podzemí. Tentokrát už to nebyly pečlivě vyčištěné historické sklepy přístupné pohodlně po schodech nebo krátkém žebříku, tentokrát jsme se zaměřili na uměle budované podzemní prostory o něco mladší a také o podzemí přirozené, vytvořené přírodními procesy. Naším cílem byl systém štol a jeskyní na Stránské skále, místo se zajímavou historií, místo kde začíná Moravský kras. Prošli jsme štolou s betonovou podlahou kde projede i nákladní auto ale také jsme se plazili v blátě v místech kde se dá sotva prolézt. To vše v rámci průzkumu této neobyčejné lokality zajímavé mimo jiné svou flórou a faunou, vyhledávanou lezci pro spoustu krásných různě obtížných lezeckých tras, kousek od centra Brna, hned u konečné šaliny desítky.

Jak vlastně takové místo vzniklo? Bylo nebylo a z mořského dna stal se přírodními silami kopec. Dlouho si ho nikdo nevšímal, pouze voda protékala malými puklinami ve skále a postupně je zvětšovala. Kde je voda a trocha hlíny, tam po chvíli vyrostou rostliny a tak se i Stránská skála zazelenala. Kořeny rostlin ještě pomohly vodě s narušením skály a tak vzniknul systém jeskyní. Voda si hledala stále nové a nové cestičky a některé staré opouštěla a tak vznikla suchá místa uvnitř skály. Těch si postupně všimli různí živočichové, kterým se nelíbilo když na ně prší a začali využívat suché jeskyně aby se před deštěm schovali. A protože zvířata nebývají moc čistotná, začaly se jeskyně plnit kostmi a trusem. Jednoho dne na Stránskou skálu přišel člověk. Nejdřív snědl zvířata a pak ho napadlo že si vedle postaví Brno a že kámen ze Stránské skály je to pravé na stavbu domů a opevnění. A tak na Stránské skále vznikl velký lom, kterému padlo za oběť několik jeskyní.

Moderní historie je také zajímavá. Pole v okolí Stránské skály se špatně obdělávala a tak si člověk řekl, že si tu postaví továrnu Zetoru aby měl k dispozici pořádné traktory. Tak se i stalo, postupem času ale přišla válka a Zetor získal novou zakázku. Tentokrát na výrobu leteckých motorů pro německé letectvo. Tato zakázka se ale nelíbila konkurenčnímu britskému letectvu a tak začalo továrnu bombardovat. Němci, kteří potřebovali letecké motory a taky se jim příliš nelíbila ztenčující se zásoba dělníků si všimli že mají hned vedle továrny masivní skálu a tak v ní začali razit štoly, nejprve jako kryt pro lidi a pak dokonce s úmyslem přestěhovat pod zem i celou výrobu. A tak vznikly ve Stránské skále tři štoly. První sloužila jako kryt, druhá měla být továrna a třetí byla na nic protože se nabourala do jeskyního systému. Dokončen byl jenom kryt, na zbytek byla válka příliš krátká. Po válce už nebylo pro štoly žádné využití, jen za dob socializmu v části štol pro továrnu vzniknul protiatomový kryt. Ten je ve štole dodnes a dělí ji na přístupnou a nepřístupnou část. Další využití štol je už pouze v rukou bezdomovců, feťáků, náboženských sekt a jiných pochybných individuí a občas je navštíví dobrodruzi jako jsme my.

Náš výlet ale nezačal ve štolách. Sešli jsme se na hlavním nádraží a vydali se šalinou číslo deset na Stránskou skálu. První naše kroky vedly k chátrající trati spojující konečnou desítky s depozitářem technického muzea v Líšni. Koleje jsou ale v katastrofálním stavu a jsou zarostlé že se po nich dá těžko jen projít. Tak jsme je opustili a šli se podívat na skalní stěny po kterých se v letních měsících šplhávají lezci. Cestou jsme se zastavili u triangulačního bodu, který je svou betonovou nadstavbou dominantou viditelnou z celého okolí. Když jsme si vyzkoušeli lezení po jednodušší skále, vydali jsme se kousek níž k malému hrbu na boku kopce, ve kterém se v době vzniku štol přechovávaly trhaviny. Malá podzemní místnost postavená z kamene s betonovým stropem teď slouží jako noclehárna bezdomovců, nebo smetiště. Proto jsme se v ní dlouho nezdrželi a protože se blížilo poledne, vydali jsme se zpět k zastávce desítky, odkud nás historická tramvaj (takzvaný dřevák) odvezla na oběd do havanské restaurace. Tamní fazolové speciality jsou vynikající, ale na vzduch v jeskyních mají neblahý vliv.

Po obědě jsme se vrátili na Stránskou skálu a konečně jsme se vrhli do podzemí. Nejprve jsme se převlékli, vytáhli baterky a pak vyrazili na průzkum první štoly. Štola měla sloužit jako protiletecký kryt ale nikdy nebyla dokončena a má zvláštní minulost. Kdysi když byl na Stránské skále ještě lom, spadla ze skály a zabila se malá holčička. Její matka se s tím nedokázala vyrovnat a po dlouhém truchlení se oběsila na jednom z trámů této nedokončené štoly. Celá štola je velmi prostorná, s jednou slepou odbočkou. Na konci se zužuje, jak dělníci narazili na nestabilní skálu, ražba štoly dokonce zkončila závalem. Člověk by řekl že celá chodba nikam nevede, ale to je velký omyl. Na konci chodby je malý otvor, kterým se dá vstoupit, nebo spíš vplazit, do systému takzvané medvědí jeskyně. Zajímavý systém většinou nízkých nebo úzkých podzemních prostor, které po staletí budovala voda. Když voda odešla, žili v jeskyni medvědi až do doby kdy byl vchod zavalen. Dlouhá léta se o jeskyni nevědělo, až při ražbě štoly na ní dělníci narazili. Během války byl konec štoly zavalen a tak k opravdovému objevu a průzkumu jeskyně došlo až po válce. Dnes už v jeskyni žádné zbytky kostí medvědů nejsou, zato je v ní spousta pozůstatků po lidech. Například elektrická zásuvka, televizor, obrázek autíčka a různé další artefakty. Téměř na konci jeskyně je i hloubkový deník. Prolézání pro nás neznámých a stísněných prostor medvědí jeskyně byla velká změna oproti široké štole. Nás ale hnala dál a dál touha objevovat neznámé prostory. Ke konci průzkumu jsme našli i hloubkový deník a zapsali se do něj. Když jsme vylezli z medvědí jeskyně a poté i ze štoly, byli jsme špinaví, trochu omlácení, ale všichni jsme se shodli že to stálo za to a že se do Medvědí jeskyně někdy zase vrátíme.

Chvíli jsme si odpočinuli, nasvačili se a pak nás čekala další štola. Ta kdysi plnila účel protileteckého krytu, proto je před  jejím hlavním vstupem masivní betonová zástěna která tlumila tlakové vlny vzniklé výbuchy bomb dopadlými na blízký Zetor. Na začátku je ještě klikaté zalomení chodby aby byli lidé v krytu ještě lépe chráněni. Celý kryt má tvar písmene A s hlavním vstupem a nouzovým východem v nohách. Štoly jsou o poznání stísněnější a zakouřenější. To je dílo lidí kteří pálili ve štolách co našli. Někteří si zase ze štol udělali skládku. Nebýt těchto nepříjemností, byl by kryt jistě zajímavou atrakcí vyprávějící o historii Stránské skály.

V krytu jsme se dlouho nezdrželi a přesunuli se o kousek vedle a trochu níž k největšímu systému štol Stránské skály. Přes 700 metrů štol ve kterých by klaustrofobií netrpěl ani nákladní automobil mělo kdysi sloužit jako podzemní továrna na letecké motory. Nikdy však nebyla dokončena. V části štol je dokonce betonová podlaha, vetšinou jsme však chodili v blátě. V těchto štolách je velmi vlhko, poblíž baterky jsou vidět letící kapičky vody. Baterky vytvářely nádherné kužely světla a konce chodeb se halili do mléčného závoje. I tak jsme byli ohromeni velikostí podzeního prostoru, a to bylo jasně patrné že štoly zůstaly nedokončené. Z původního vybavení už nic nezůstalo, jen v některých štolách jsou ještě na stropě izolátory jako pozůstatky dřívější elektroinstalace. V době socializmu byl v části štol vybudován kryt civilní obrany, který je dodnes udržován v provozuschopném stavu a proto je běžně nepřístupný. Právě tento kryt rozdělil systém štol na tři části, volně přístupnou, vlastní kryt a část do které se dá dostat pouze proplazením se úzkou mezerou mezi štolou a stropem krytu. Díky tomuto těžkému přístupu se tato část štol velmi dobře zachovala a dokonce v ní zbyla i část původního vybavení. Protože síly a baterky ve foťácích docházely, nebyli jsme za krytem všichni a tak se ta odvážnější skupinka nemohla v chodbách toulat moc dlouho.

To byla poslední štola Stránské skály, protože jsme byli unavení, převlékli jsme se do čistého oblečení a vyrazili na trochu toho jídla a něco k pití do hospody. Tam za námi přišli další kamarádi, probrali jsme fotky a nakonec jsme druhý den vyrazili na Stránskou skálu ještě jednou.

Pokud se ti takové výlety líbí a chtěl bys jít někdy s námi, není nic jednoduššího, stačí se ozvat na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , nebo přijít plavat. Těšíme se na tebe.

Více obrázků z výletu...

Akce 2008 » Stránská skála (20)